Z radnice

Z radnice se můžeme dozvědět leccos zajímavého, ale o tom licitovat nebudeme. Zastavme se u několika mladších stránek její historie.
Stavebně historický průzkum potvrdil starobylost radničního domu, v jehož přízemí
a částečně i v patře lze zaznamenat zdivo minimálně ze 16. století. V 19. století se radnice dvakrát proměnila. Po požáru roku 1820 byla o tři roky později postavena nová, o něco menší než ta, která vyrostla podle plánů architekta Albera roku 1884.
Zastavme se u jejího provozu. Starostenský úřad byl v prvním patře v místě dnešní obřadní síně. Bezpochyby je to nejdůstojnější světnice tohoto domu, z níž ústí dveře
na balkon, odkud mohl starosta nebo jiný významný činitel promluvit k lidu
na náměstí.
Nejbližším spolupracovníkem byl městský tajemník. Vedl úřad a byl vlastně jeho duší. Nejvýznamnější osobností v tomto poslání byl v poslední čtvrtině 19. století Wenzel Heimrich (1820 – 1905). Ve službě byl ještě kolem své osmdesátky. Obdařen byl mimořádnou pamětí. Ovládal jednotlivé agendy, takže byl schopen někdy příliš horkým a sobecky jednajícím hlavám radních, bleskově ukázat na překážky a problémy jejich postoje. Často se jednalo o různé majetkové spory nebo
v minulosti vložené investice. Tajemník Heimrich byl členem snad dvaceti spolků ve městě, takže byl nejlépe obeznámen
s různými potřebami a přáními měšťanů a dokázal mezi nimi vyhledávat takové záležitosti, které byly městu ku prospěchu. Znal minulost a vývoj každého případu a dovedl vyhodnotit jeho závažnost a v různých článcích potom své poznatky vsazoval do historických souvislostí. Mimo jiné ovládal i český jazyk, což na německé radnici bylo dosti zásadní.
V přízemí radnice byly další úřadovny a psaly se tam i různé záznamy do tlustých knih evidenčních a účetních. Napravo
od vchodu měli své sídlo městští strážníci. Ve službě byli na konci 19. století denně dva až tři.
Ve staré, předcházející radnici, byla přibližně ve stejných místech otevřena městská spořitelna. Hlavní městská instituce usilující o bezvadnou pověst, protože šlo o to, aby peníze města a jeho obyvatel byly bezpečně uloženy, dobře jištěny
a zúročeny. Rok před postavením nové radnice si městská spořitelna vybudovala svůj vlastní palác na náměstí.
Město se staralo o základní školy. Mělo účast v městském pivovaru a zřizovala městská jatka. Nová jatka byla otevřena
v Dubici roku 1901. Městským zařízením byla i všeobecná nemocnice, postavená pod Holým vrchem roku 1892.
Ve druhém patře radnice byl po postavení nové budovy roku 1884 usazen okresní soud. V křídle s pavlačí byly soudní vazby. Soud se roku 1898 vystěhoval do nového paláce soudu krajského a do uvolněných místností se v listopadu 1900 nastěhovalo městské muzeum. Jeho hlavní výstavní místností byl dnešní sekretariát starosty.
Teprve po roce 1918 se úřad města rozrostl a nastěhoval se i do druhého patra. Městské muzeum bylo složeno na půdu
a teprve roku 1933 bylo obnoveno v restaurované budově renezančního zámečku Červený dům.
Ozdobou radnice byla věž s hodinami, které určovaly a dodnes určují chod denního života v České Lípě.

Ladislav Smejkal

Na fotografii Městská všeobecná nemocnice z roku 1892