Zájezd do Lužice

Při posledním jarním výletu mířil plně obsazený autobus do německé Lužice, kde jsme navštívili několik významných míst připomínající dávnou společnou minulost obou zemí. Při prvním zastavení v obci Cunewalde jsme navštívili největší venkovský evangelický kostel v Německu, ve kterém se na mši může posadit až 2632 věřících. Kostel se začal stavět ve stylu baroka a klasicismu poté, co se zde usadili čeští exulanti, a obec se rozrostla na 5000 obyvatel.  Dostavěn byl v roce 1793. V roce 1840 zde byly instalovány varhany, které zhotovil Christian Reuss a jsou považovány za největší a s nejhezčím zvukem v Lužici. My jsme měli vzácnou příležitost poslechnout si několik skladeb, kterými byl proložen výklad o historii kostela i obce. Kostel je součástí sakrálních památek Via Sacry, tedy svaté cesty, která vede pohraničím tří zemí (Německo, Polsko Česko). Kousek od kostela jsme se prošli neobvyklým skanzenem, ve kterém jsou nainstalované repliky hrázděných
a podstávkových domů, typických pro oblast Lužice. Do prostředí obce skanzen dobře zapadá, neboť je zde 40% původních, dobře udržovaných a do dnešních dnů obydlených domů.

V jedenáct hodin nás očekávali členové vlastivědného spolku ve městě Reichenbach a provedli nás muzeem lidového bydlení, které vybudovali před 20. lety. Tehdy vyzvali obyvatele, aby jim přinášeli předměty denního života, které mají ukryté na půdách, ve sklepech či stodolách, a aby také přispěli finančním obnosem do veřejné sbírky. Výzva nezůstala bez povšimnutí, lidé darovali jak předměty, tak i peníze. Místní zastupitelé prodali vlastivědnému spolku za symbolickou cenu starý neobydlený dům, spolek se postaral o jeho rekonstrukci a umístil zde získané předměty. Vznikla tak expozice věnovaná životu obyčejných lidí na počátku 20. století. Návštěva nevelkých světniček a dvorku s dílnou nás zavedla do prostředí domu z malého města před více jak sto lety.

Na další návštěvu jsme jeli na zámek Krobnitz. Ten koupil v roce 1873 pruský ministr války hrabě Albrecht von Roon. Původní barokní stavbu nechal přestavět do klasicistního stylu a po odchodu do penze zde se svojí rodinou žil. Moderní stálá expozice je věnovaná jeho životu. Vyprávění o hraběti Roonovi, který se účastnil pruských válek, a dalším osudu zámku
po jeho smrti, je vyprávěním o německých dějinách, které jsme si od příjemného průvodce s chutí poslechli.

Jenom krátce jsme se zastavili v církevním komplexu Marienthal. I zde se prolíná česko-německá historie. Klášter založila v roce 1234 česká královna Kunhuta pro řád cisterciaček, kterým patří dodnes. Husité rozsáhlý areál zničili, ale později byl obnoven. V roce 1863 vyhořel. Po požáru byl přestavěn do barokního stylu a takto vyhlíží dodnes. Přírodní katastrofy se mu nevyhýbají ani v současnosti. V roce 2010 byla budova kláštera velmi poškozena povodní. Jeho návštěva není jednotlivcům umožněna, pouze skupinám na objednávku. Zajímavý komplex s nevšední historií vyžaduje více času na prohlídku a je jistě námětem na další návštěvu Vlastivědného spolku Českolipska.

Na území Lužice se prolíná českoněmecká historie od počátku českého království, přes pomoc exulantům v době pobělohorské až po nedávnou historii 20. století. Díky těmto událostem jsme s Lužicí spojeni a je nám velmi blízká.

Magdalena Pujmanová

Kostel v Cunewalde

Krásně znějící varhany, v popředí lustr vyrobený v Jablonci nad Nisou

Repliky hrázděných domů

Světnice městského domu z roku 1900

Kočár pro dvojčata z počátku dvacátého století

Zámek Krobnitz

Klášter v Marienthaul s prelaturou

Kašna svaté Trojice v areálu Marienthal

Socha papeže Jana Pavla I v areálu Marienthal