Zapomenutá osobnost – Raimund Graf

Poslední číslo čtvrtletníku Sdružení sudetoněmeckých katolíků „Akckermannova obec“ podává zajímavou recenzi knihy nazvané prostě Raimud Graf. Podtitul říká více: „Německo – český demokrat mezi politickými frontami“.
O německých demokratech z doby meziválečné jsou naše znalosti stále kusé, takže vítáme každou autentickou zmínku o nich. Nesmíme nechat jejich odkaz zmizet pod návalem henleinovských nacistických křiklounů, kteří je chtěli umlčet. Zatím víme o statečných německých sociálních demokratech a nepoddajných komunistech, ale lidé z tábora liberálních demokratů, jako by vůbec nebyli.
 Raimud Graf se narodil v roce 1893 v Brništi jako syn sedláka. Před první světovou válkou už nestačil dostudovat práva, protože narukoval do rakouské armády. Po návratu z války dokončil studium a usadil se v České Lípě. Město bylo střediskem zemědělských spolků a s ním spojených organizací družstevních, sídlem pojišťovny Agraria i pobočky Německé lidové banky se sídlem v Litoměřicích. Duší agrárního hnutí v našem městě byla zemědělská škola s řadou výborných odborníků na místě učitelů.
V lednu 1920 se na bázi sjednocení zemědělských spolků vytvořila strana Svaz rolníků, německý protějšek českých agrárníků – Republikánské strany československého venkova. Obě strany záhy dokázaly najít body společného zájmu a strana německých agrárníků se stala součástí tábora německého aktivizmu, tedy těch politických sil, které spolupracovaly s českým politickým táborem.
Do svých řad získala mladého právníka Grafa. První stranická kancelář byla v českolipském klášteře. V roce 1921 se stal zemským správcem, tedy jakýmsi ředitelem sekretariátu pro Čechy. Řídil denní chod své strany až do roku 1938.
Na českolipském venkově byla ve dvacátých letech ve volbách úspěšná. V roce 1926 se její zástupce a v té době úřadující předseda Franz Spina stal ministrem vlády Republiky československé. Působil na ministerstvu zdravotnictví. Spina byl univerzitním profesorem slavistiky. Živě si vzpomínám na vyprávění jednoho z jeho posledních žáků Rudolfa Demela, ředitele muzea v Rumburku, který výtečně ovládal český jazyk. Raimund Graf přesídlil do Prahy a stal se Spinovým sekretářem.
Jeho organizační talent se zaměřil na vybudování stranického tisku. Redakce novin Deutsche Landpost sídlila hned vedle kláštera v domě čp. 298. V polovině dvacátých let bylo pochopitelné, že je třeba vše přesunout do hlavního města, aby strana mohla pružněji působit v republikovém politickém životě.
Grafova rodina zůstala v České Lípě, otec se sem pravidelně vracel také i proto, aby vyjížděl na venkov na různé politické schůze. Jeho dcera Helena Wilims – Grafová, která také zpracovala otcův životopis, poskytla již v roce 2000 rozhovor české spisovatelce Aleně Wagnerové.
Vzpomínala v něm, jak během třicátých let jezdil její otec po schůzích a varoval před Hitlerem a říkal, že se Němci nemají stavět proti československému státu. Jak často přijížděl domů a stěžoval si, jak snadno se lidé nechají Henleinem obalamutit. Jeho agresivní stoupenci dokonce i pana Grafa vyhodili při schůzi ven z okna s nadávkami „český pohůnek“.
V průběhu třicátých let se Svazu rolníků zformovala skupina aktivistů v čele s Gustavem Hackerem. V knize, o níž se zmiňuji, jsou zachyceny autentické výpovědi Grafovy o tom jak Hacker stranu zrazoval, taktizoval a manipuloval s voliči a nakonec ji strhl v březnu 1938 na Henleinovu stranu. Jen menší skupina agrárníků se sudetoněmeckému vůdci vzepřela a nešla s ním. V jejich čele byl Raimund Graf.
Zůstal v Praze a pracoval v jedné advokátní kanceláři. Domů k rodině jezdil jednou měsíčně. Na jaře 1945, před koncem nacistického režimu, přišel za ním český domovník v domě v Italské ulici, kde bydlel a řekl mu: „My v domě víme, pane Graf, že jste přítel Čechů a demokrat, ale až začne vládnout ulice, budeme vás sotva moci chránit“.
Před 5. květnem 1945 se vrátil do České Lípy. Do Liběchova jel na tendru lokomotivy a potom šel čtyřicet kilometrů pěšky. Další historii podrobně popsala ve své vzpomínce Grafova dcera. Otištěna byla v souboru statí Aleny Wagnerové v knize Neodsunuté vzpomínky. Dosti hořký obraz. Popisuje vyhnání rodiny z České Lípy při divokém odsunu 15. června 1945. Graf se usadil v Bavorsku a působil v tamním svazu rolníků. Zemřel v roce 1968.

                               Ladislav Smejkal