Život na císařském dvoře Ferdinanda V.

Na druhé přednášce podzimního cyklu Vlastivědného spolku Českolipska, která se uskutečnila v sobotu 22. října, nám Martin Aschenbrenner představil svoji knihu Dvůr císaře Ferdinanda Dobrotivého a císařovny Marie Anny v Čechách. Autor se bádáním o životě tohoto císařského páru zabývá už od studentských let. Tehdy trávil letní prázdniny na zámku v Zákupech jako průvodce. Toto místo, které má svoje Genius Loci, ho velmi zaujalo a text, kterým provázel návštěvníky, byl pro něho impulsem k podrobnějšímu dohledání informací o zámku, jeho majitelích a událostech, které se zde staly. V roce 1817 ustanovil císař František I. Zákupské vévodství, které věnoval svému vnukovi - vévodou Zákupským se stal Napoleonův syn v Čechách přezdívaný Orlík. V roce 1900 se zde konala skromná svatba následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. A mezi těmito událostmi si zámek i městečko prožilo roky největší slávy, to když si ho abdikující císař Ferdinand V. Dobrotivý vybral spolu s Ploskovicemi za svoje letní sídlo. Tady zajížděl císař v letech 1850-1875 se svým dvorem trávit letní měsíce.

A jaký to byl dvůr? Byl zajímavý tím, že byl opravdu jeho, nepodléhal dvoru vídeňskému, jak bývalo zvykem u těch ostatních, které patřily členům habsburského rodu. Ferdinand V. měl se svým synovcem císařem Josefem II. dobré vztahy. Samostatný dvůr si prosadil proto, že si chtěl své dvořany vybírat sám a nechtěl být závislý na rozhodnutí nejvyššího hofmistra, který mu na Pražský hrad, kde měl trvalé bydliště, posílal lidi podle svého uvážení. Pro dvořany to bylo určité riziko. Museli počítat s tím, že po smrti Ferdinanda a jeho ženy dvůr zanikne a zaměstnanci budou propuštěni. To jim bylo oznámeno a bylo na nich, zda odejdou do Prahy nebo zůstanou u vídeňského dvora. Ferdinandu V. se právem přezdívalo Dobrotivý, byl oblíbený u obyčejných lidí i dvořanů. A projevilo se to i tentokrát. Jeho dvořané ho neopustili. Podle císařské směrnice mohl Ferdinand ze státní apanáže platit 81 zaměstnanců. Podle důležitosti, která spočívala hlavně v tom, v jaké blízkosti se u bývalého císařského páru nacházeli, byli rozděleni do čtyř skupin. Nejlépe byli placeni hofmistři, dvorní dámy, lékaři, zpovědníci. Nejhůře potom jízdní sluhové, kočí, umývači vozů.

Zaměstnanci dvora, to byli lidé, kteří byli věrni císaři, řídili se jeho příkazy, byli loajální. Věrnost a loajalita jim zajistila určité výhody. Dostávali plat, byly jim proplácené služební cesty, někteří měli nárok na příspěvek na bydlení a otop, příplatek na snídani nebo polévkovné, ti nejvýše postavení byli zváni ke stolu. Nikdo z nich neměl nárok na dovolenou, ale mohli si o ni požádat a při správném zdůvodnění ji dostali. Všichni dostávali v případě nemoci plný plat a po odchodu do důchodu měli nárok na penzi. Ta ale nebyla velká, měli nárok pouze na 1/3 platu. Dobrotivost Ferdinanda V. a Marie Anny se projevovala i ve vztahu k zaměstnancům dvora. Těm věrným, loajálním a poctivým (i když i u tohoto dvora bylo několik případů rozkrádání) připláceli ze svých peněz jednorázové nebo pravidelné příplatky k penzi, přispívali vdovám, vydržovali děti dvořanů na studiích.

Poutavé vyprávění Martina Aschenbrennera nás zavedlo na císařský dvůr ve 3. čtvrtině 19. století. Jeho kniha je dalším kamínkem do velké mozaiky historie habsburského rodu. Je velmi podrobná, doplněná množstvím fotografií, rejstříkem, bibliografickými odkazy. Zajímavá je i tím, že ji autor vydal vlastním nákladem.

Magdalena Pujmanová

Kniha Martina Aschenbrennera

Ferdinand I. Dobrotivý na obraze F. Hayeze z roku 1840

Marie Anna na obraze neznámého autora