Znamení diktatur

Je zajisté řada klasických atributů, znamení, reprezentující diktátorský režim. Patří k nim také monumentální pomníky státníků.
Česká Lípa si první monumentální sochařské dílo opatřila v roce 1899, kdy jsme samozřejmě ještě nežili v žádné diktatuře, nýbrž v ústavním státu rakouském, nicméně právě v časech,
kdy uvnitř Čech probíhal rozjitřený jazykový zápas o rovnoprávnost češtiny s němčinou. Pomník
Dr. Franze Schmeykala byl postaven na nejexponovanějším místě v městském parku a měl zdůraznit jeho čelnou roli v politickém zápase obou národností. Tento českolipský rodák nehrál
v tomto směru tak stěžejní roli a byl spíše symbolem této vypjaté situace.
U pomníku si dávali schůzky mladé dvojice, ale politik, údajně ukazující rukou na Prahu, již dalším německy hovořícím generacím v České Lípě celkem mnoho neřekl. Přežil až do roku 1945.
Hitlerovský režim byl tak krátký, že nestačil v České Lípě v záležitostech pomníků po sobě nic zanechat. Jen hlavní náměstí dosud známé pouze jako Tržiště, dostalo po německém Vůdci své jméno, což pochopitelně padlo v květnu 1945.
První ze tří kultů komunistické éry, Gottwald, se již 23.listopadu 1946 dočkal ke svým padesátinám přejmenování hlavní třídy ve městě a to tak „šikovně“, že vlastně pohltil tři za sebou jdoucí ulice: Dlouhou, Mosteckou a Hrnčířskou.
Pomníku se dočkal až opožděně a to u závodu, který nesl jeho jméno: Vagonky. Sochař Janoušek zhotovil Gottwalda
na otevřené pláni před fabrikou roku 1961 z hořického pískovce. Socha černala zplodinami spadlými z okolních provozů
a obrůstala mechem díky svému návětrnému místu postavení. Dnes je někde pod přístavkem.
Stalinovi se v České Lípě místa nedostalo. Měli jsme Stalinovy sady, původní městský park a v něm bylo prostranství
po Schmeykalově pomníku, ale tuto příležitost nikdo nevyužil. V České Lípě existoval pomník Rudoarmějce z roku 1948, který původně stál na zasypaném rameni řeky Ploučnice. Dílo sochaře Fialy bylo odlito z bronzu a to ze spontánní potřeby obyvatel města. Nicméně pozdější obřady u jeho paty měly typicky totalitní režii. V sedmdesátých letech bylo povinností všech významných institucí a složek ve městě přinést k 7.listopadu nebo 9.květnu k pomníku svůj věnec.
Konečně přichází řada na Vladimíra Iljiče Lenina. Česká Lípa nikdy neměla ani Leninovu ulici, ale najednou dostala Leninův pomník. 31.října 1987, právě před čtvrt stoletím, byla na prostranství před budovou okresního výboru komunistické strany odhalena bronzová socha, dílo manželů Kodymových, za které by se nemuselo stydět ani žádné velké sovětské město. Tento Lenin byl prokazatelně poslední sochou svého druhu odhalenou ve Střední Evropě. Ke slavnostnímu aktu se dostavil československý stalinista č.1 – Vasil Bilak.
V tomto roce byl svátek 28.října naprosto překryt, ale zároveň se ve veřejnosti ozývalo stále silnější volání, aby byl znovu zaveden. Vláda ustoupila a tak sedmdesáté výročí vzniku našeho státu v roce 1988 již svátkem bylo.

Ladislav Smejkal

Na fotografii reprodukce obrázku areálu s pomníkem V. I. Lenina z roku 1987.