Jakub Arbes - 100 let od úmrtí

Česká kultura prokazuje hloubku svých kořenů důrazem na tradici. Platí to zvláště o literatuře malého národa, jejíž mnohá díla vytvořila široký obraz historické a poetické krajiny, takže máme Máchův kraj, Kraj Aloise Jiráska a Boženy Němcové atd. Rodáctví mnoha spisovatelů, malířů a hudebních skladatelů je zdůrazněno nejen pamětními deskami, ale také pamětními síněmi a muzeí.
Jakub Arbes je včleněn mezi tradice České Lípy způsobem dosti svérázným. Nikdy by o naše město asi nezavadil, nebýt podivného opatření stvořeného státním návladním Janem Rapem, který připravil pro rakouskou justici opatření, že porotní soudy pro přečiny proti tiskovému zákonu mohou být delegovány před porotu v jiných městech. Bylo to proti přirozenosti. Porota byla vybírána z občanů, aby posuzovala vinu svého spoluobčana a nikoliv člověka odjinud a to i v případě, který nemusel být vůbec srozumitelný. Rakouské soudní orgány došly ale
k názoru, že české poroty v českých městech mají tendenci v tiskových procesech nadržovat obviněným. Proto se domnívaly, že bude lepší, když český obviněný bude stát před německou porotou.
Arbes jako zodpovědný redaktor byl pětkrát předvolán k soudnímu projednávání v České Lípě proti článkům, které nenapsal, ale jejich obsah se státnímu zastupitelství nelíbil a pokládal ho za pobuřování. Ani jednou do České Lípy nepřijel, nechal se zastupovat svým obhájcem. Líčení se odbývalo v porotním sále, původně tanečním, v hostinci U vévody ze Zákup, na němž se dnes vyjímá nápis Arbes.
První soud dopadl trapně. Při poradě poroty o vině či nevině opustil její předseda dvakrát uzavřenou místnost a vrátil se až po delší době. Zapisovateli odevzdal na lístku jiné číslo o počtu porotců hlasujících pro vinu, než sám přednesl po dotazu soudu. Prý se dva porotci nakonec rozhodli pro změnu svého postoje. Obhajoba se odvolala a nejvyšší soud ve Vídni jí dal za pravdu. Když nic jiného, tak alespoň bylo zřejmé, že vybraní porotci se v tiskovém zákonodárství vůbec nevyznali.
Postupně v dalších procesech byl Arbes odsouzen vždy na několik měsíců, takže souhrnný trest činil 13 měsíců a 3 týdny. Současně dostal příkaz, že trest si má odsedět v České Lípě, kam se odebral vlakem. Větší část svého věznění trávil
v budově krajského soudu, tehdy v bývalé kartounce, dnes ZŠ Moskevská. Dozorci ho pokládali za slušného člověka
a nechávali ho v klidu a dávali mu poněkud volný režim. Novinář Arbes dostával tiskoviny, četl knihy a učil se jazyky. Hlavním „přínosem“ bylo, že z žurnalisty zvyklého sedět nad denní prací, se postupně stal spisovatel a to ve svém vlastním žánru, romanetu.
Zdejší kulturní veřejnost si správně uvědomila v šedesátých letech 20.století, že Arbes byl osobností všestrannou zasahující do řady kulturních odvětví od fantastiky, přes biografie umělců až po politickou publicistiku. Jeho dílo inspirovalo celou sérii kulturních aktivit, které se v letech 1959 -1973 koncentrovaly do odborných konferencí Arbesova Česká Lípa. Zde se setkávala pražská a českolipská inteligence a bylo zde možné slyšet zajímavé a netradiční názory. Podobné setkávání nám
v současnosti chybí. Při letošním stém výročí se k postavě zajímavého spisovatele vracíme vlastně ze stejných důvodů jako naši předkové před více než padesáti lety. Arbes je poutavou stálicí a neměli bychom na něj zapomínat.

Jakub Arbes poprvé	Jakub Arbes podruhé	Jakub Arbes potřetí

Od tiskového procesu a následného věznění spisovatele a novináře Jakuba Arbese v České Lípě uplynulo bezmála šedesát let, když se jeho postava vrátila na kulturní scénu zdejšího českého života.
Profesor českolipského českého gymnázia Emanuel Sobíšek se jako první soustavněji zabýval literárními dějinami ve vztahu k Českolipsku. Objevoval souvislosti máchovské, spojoval dějiště Máje s naším krajem a dostal se i k Arbesovi. V roce 1931 napsal pro časopis Bezděz stať s příznačným názvem „Vězeň českolipský“. Pochopitelně tím odkazoval k Máchovi a jeho „vězni v bílé věži“ z Máje. Vzápětí však konstatoval, že Arbes přece jen nebyl „romantickým odbojníkem“, ale seděl
v obyčejné prozaické věznici. Byl celkem ještě mladý, zdráv a pochopitelně ho trápila melancholie lidí zbavených svobody.
Nebyl vězněn pro velkou myšlenku či čin. Zavřeli ho za cizí články, které jako odpovědný redaktor Národních listů prosadil do novin. Sobíšek neměl přesné údaje o délce jeho věznění a v citovaném článku ho poněkud zkrátil. Arbes tu prožil 13 měsíců a 3 týdny. Důležité ale bylo, že správně vystihl to nejpodstatnější a to byla krystalizace denního žurnalisty na tvůrce svébytného útvaru beletristického – romaneta.
Z českolipského vězení již vyšel jako spisovatelská osobnost.
Další generace kulturních pracovníků České Lípy po roce 1945 hledala tradice, na něž by se dalo navázat. Bohumil Kinský pomohl spojit Máchu s krajem jeho Máje. Jaroslav Panáček poukázal na spojitost Arbese s Českou Lípou jako nikoliv náhodnou a bezvýznamnou epizodu, nýbrž právě v souvislosti se zrodem spisovatele. Právě o tom hovořil v besedě v malém sále Jiráskova divadla patrně v zimní sezóně 1951-1952.
V roce 1954 vznikl v Praze Kruh přátel Jakuba Arbese v čele s jeho vnukem Karlem Gruberem a prof. dr. Karlem Krejčím, autorem monografie o spisovatelově díle. Nepochybně byl prvním informátorem o pražské iniciativě českolipský lékař MUDr. Karel Vlasák, rodák z pražského Smíchova a ctitel Arbesova díla. Přinesl poznatky o práci ve prospěch šíření Arbesova díla do České Lípy a podle pozdějšího tvrzení Karla Grubera se zde pokusil o založení Kroužku přátel Jakuba Arbese spolu
s notářem Ladislavem Šíšou a učitelem Jaroslavem Panáčkem.
Jiný doklad o tom nemáme, nicméně byla na světě myšlenka využívat v České Lípě odkaz Arbesova díla. V lednu a únoru 1957 se konaly dvě přednášky věnované spisovatelovu významu, které přednesl Jaroslav Panáček, jak zmínil později novinář Zdeněk Stehlík.
Rozmanitost Arbesovy tvorby zahrnuje motivy sociální, kulturně historické, monografie o tvůrcích krásné literatury a divadla a také moderní prvky literatury faktů a vědecké fantazie. Tím se nabízela příležitost diskutovat o jeho tvorbě z různých stran. Lákala tedy možnost uspořádat konferenci. Tato myšlenka nějaký čas zrála.
V roce 1959 u příležitosti 45.výročí Arbesova úmrtí byla nejdříve označena pamětní deskou obě místa s ním spjatá: bývalý hostinec U vévody ze Zákup, v jehož sále probíhaly soudy nad spisovatelem a jeho vězení v dnešní Moskevské ulici, kde se nachází škola. Obě desky byly odhaleny 18.října 1959.
Deska na hostinci, v té době tam byl Závodní klub Jakuba Arbese při podniku Nářadí, byla dílem sochaře Františka Lipenského a předlohou pro ni byla fotografie autora v době jeho šedesátých narozenin. Desku na škole vytvořil rovněž František Lipenský a využil portrétu Arbesova od Roberta Wacíka. V devadesátých letech byla deska z hostince ukradena
a dostala se do sběrných surovin. Na štěstí byla zachráněna a nachází se v současnosti na nádvoří radnice.
V prosinci 1959 se uskutečnila konference o Arbesově díle v památném sále. Hlavním iniciátorem byl Ladislav Šíša, okresní lidová knihovna a Kruh přátel umění při Osvětovém domě. Jeden z účastníků, tvůrce pozdější další arbesovské monografie pro nakladatelství Melantrich, Josef Moravec, vyjádřil myšlenku, aby na stejném místě se konala konference o Arbesovi každý rok, přičemž, jak zdůraznil profesor Karel Krejčí v roce 1960, by byla vždy věnována vztahu problematiky literatury
v jednotlivých dílčích otázkách v díle Arbesově k současným zájmům veřejného a kulturního života.

Jakub Arbes počtvrté	Jakub Arbes popáté	Jakub Arbes pošesté

Setkání pražské a místní inteligence a kulturní veřejnosti v České Lípě pod hlavičkou Arbesova Česká Lípa se v roce 1961 programově ustálilo jako svého druhu umělecký, vědecký a publicistický festival.
Právě v roce 1961 měl už dokonce letní a podzimní část. 24.června se v přírodním amfiteátru u zříceniny Jiljov u Holan uskutečnilo literární
a hudební pásmo věnované Karlu Hynku Máchovi s vystoupením Pěveckých sboru severočeských učitelů z České Lípy
a severočeských učitelek z Nového Boru. Recitovali členové Klubu přátel umění. Tato amatérská recitační skupina si zaslouží někdy v blízké budoucnosti samostatný článek, protože nemálo přispěla ke kulturnímu životu v našem městě. Spojení Máchy a Arbese bylo velmi organické. Arbes rozluštil Máchův deník a básníkovi věnoval několik článků.
Dále se uskutečnil koncert písní Arbesovy doby, v němž vystoupil kdysi velmi ceněný tenorista Pěveckého sboru severočeských učitelů Josef Vavřínek. Koncert uváděl znalec Arbesova díla univerzitní profesor Karel Krejčí.
Do České Lípy přijel astronom Hynek Slouka z Prahy, aby přednášel o vědecko-fantastických motivech v díle Jakuba Arbese, zvláště o motivu časostrojného zařízení k putování proti proudu času, jak o tom píše v romanetu Newtonův mozek. Slouka pocházel z Podještědí a patřil rodově k okruhu příbuzenstva spisovatelky Karoliny Světlé.
Podzimní konference 30.9 – 1.10.1961 byla věnována satirickým časopisům a satiře. Poprvé přijel do České Lípy spisovatel Václav Lacina. Jeho angažmá v kulturní politice let padesátých bylo poněkud pochybné, ale v letech šedesátých byl autorem humoru a satiry velmi ceněným. Ke konferenci byl připraven ještě arbesovský večer scének a četby ze stránek Dikobrazu,
v němž vystoupili pražští herci Jan Skopeček, Josef Větrovec a Eva Klepáčová. Časopis Dikobraz prožíval léta jistého znovuzrození a jeho společenský ohlas byl značný.
V roce 1962 se konference uskutečnila v říjnu a byla věnována vědecko-fantastické literatuře. V ní na počátku šedesátých let zářil spisovatel Josef Nesvadba, dnes trochu zapomenutý. Stal se hlavní postavou tohoto ročníku.
O rok později se konference zaměřila na společenský román. Očištěný od nánosů ideologického schématu se vracel do společenského života a to zejména románovými cykly Vladimíra Neffa, který vystoupil na Arbesově České Lípě.
Každý rok přinášel nové náměty. Příkladně spisovatelka Jindřiška Smetanová zde velmi vtipně glosovala český kulturní život té doby. V roce 1968 se konference konala až v listopadu, tedy ve stínu sovětské okupace. Námětem bylo století českého života 1868-1968. U příležitosti konference byla v muzeu otevřena výstava V rytmu dějin, první, která se pokoušela
o souhrnný pohled na národní život v uplynulém století. Jejím autorem byl Břetislav Vojtíšek.
V nastupujících letech normalizace se Arbesova Česká Lípa dostala do zorného pole ochránců pravověrného vyznání socializmu a vyvolávala jejich zneklidnění. Více než obsah byly předmětem zájmu lidé, kteří sem přicházeli a mládež, pro níž případná diskuze mohla znamenat pochycení „třídně nevyhraněných názorů“, řečeno mírně. Konference dospěla ročníkem 1973 k zániku. Jejím odkazem se stal sborník Českolipsko literární, v němž vyšla i řada arbesovských studií. Vycházel až do roku 1992.

Jakub Arbes posedmé	Jakub Arbes poosmé	Jakub Arbes podeváté

Prapravnučka Jakuba Arbesa navštívila Českou Lípu - více zde.